LVT Slavětín 2010
Letní výcvikový tábor ve Slavětíně
V termínu 7. - 14. 8. 2010 jsem byla s Bambulkou na letním výcvikovém táboře ve Slavětíně. Slavětín se nachází cca 4 km od Slavonic (okres Jidřichův Hradec). Je to dědina, ve které najdete akorát malý obchůdek se smíšeným zbožím otevřený cca 2 hodiny denně, jinak nic. Z bývalého vojenského areálu, který se tam nacházel, je udělaná ubytovna s asi 20 pokoji, společenskou místností a jídelnou. Tam jsme bydleli.
Našimi výcvikáři a zároveň figuranty byli Mirek Valentin z Brna (mistr republiky belgických ovčáků 2007) a Lukáš Kraus z Prahy (dvojnásobný mistr světa francouzských ovčáků v IPO3), takže opravdu klobouk dolů.
Sešlo se nás asi 30 psů a okolo 35 lidí – jen tak pro zajímavost, chlapů bylo jen 6 včetně dvou výcvikářů...
Dojela jsem tam v sobotu cca v 16:00 hod., nikdo tam nebyl. Na obloze mračna a pršelo a pršelo...Říkala jsem si, že to opravdu pěkně začíná. V 18:00 hod. jsme se všichni čekající ubytovali. Páníci a paničky si odložili své pejsky do kotců, aut nebo pokojů, podle toho, jak to měli domluvené a naplánové a večer pokračoval ve společenské místnosti u piva, vína a dalších nápojů, které nám zanedlouho způsobily trvalý úsměv na tváři. Nebo že by to bylo spíš tou perfektní společností spousty různorodých lidí ze všech koutů naší republiky!? :-) Každopádně se šlo spát až kolem 4:30 hod. ráno.
Režim fungoval následovně:
7:00 stopy (2 skupiny)
9:00 snídaně
10:00 stopy (další 2 skupiny)
13:00 oběd
15:00 poslušnost
17:30 dvě kola obran
Na stopy se jezdilo kousek za dědinu na parádní louky, které byly pro stopy jak dělané. Byla nám precizně výcvikáři vysvětlena teorie, abychom tam nebyli jako naprostá „joja“. Trénovali jsme zejména správné našlápnutí stopy, lomy, zaléhávání předmětů a ostatní věci se stopou spojené. Na to, že jsem byla s Bambulkou nejvýše 5krát na stopě musím říct, že se hodně vylepšila. Hradby (označení stop ve tvaru několika lomů) zvládla bravurně – když jsem se tedy neflákala se správným našlapáváním. Předměty nikdy nezalehávala a to se nám ještě nepodařilo zdokonalit, ale díky tomuto týdnu jsem zjistila, že to mě i Bambuli baví a tak se snažíme chodit i v Brně. Vzhledem k tomu, že tam byli jak začátečníci, tak pokročilí, výcvikáři nám vybírali terén tak, aby každému „padl na míru“. Ti, co chodili delší rovné stopy byli na okraji lesa a lomy dělali daleko za těmi ostatními. My – začátečníci – jsme si vždy našlapali stopu, až bylo jasné, kde končíme, šel si našlápnout další (abychom si „nelezli do zelí“). Protože nás bylo hodně a pouze 2 výcvikáři, rozhodili nás na 4 skupiny.
Poslušnost se dělala s každým individuálně. Přece jenom je každý pejsek jiný a každému nejde něco jiného. Každopádně při vysvětlování chyb a rad dotyčnému byl Mirek i Lukáš sdílný i k nám přísedícím, kteří se taky rádi přiučíme. Přiznám se, že na poslušnosti jsem byla jen jednou, protože Bambule toho měla i tak dost, ale rozhodně jsem si vyslechla spoustu rad, které se mi budou hodit.
Obrany byly perfektní. Lukáš i Mirek se střídali, protože při takovém kvantu psů a při dvou kolech by to jen těžko uběhali. Vyzkoušeli jsme si i zástěny, což je náš kámen úrazu. Překvapila mě Bambulčina pouštěčka, kdy jsem na ni křikla (nikdy to předtím nedělala) a ona opravdu pustila. Nevěřila jsem vlastním očím. Řekla bych, že se spíš lekla, co zase provedla. Z obran jsem měla trošičku strach, protože když byla Bambi malá hrozně jí to bavilo. Tak, jak kousala ona, by se nemusel stydět žádný ovčák. Jenže před cca 1,5 rokem si způsobila úraz a na půl roku nic nesměla dělat. Když jsme zavolali letos v dubnu Mirkovi, že bychom chtěli přijít na obrany, naprosto o ně neměla zájem. Koukala po okolí a nějaký pešek jí byl ukradený. Zkusili jsme to asi 4krát, napočtvrté už to bylo lepší, ale pořád to nebylo ono.
První den, co byly obrany ve Slavětíně, šla kousat na Lukáše. Hrozně mě překvapila. Byla neuvěřitelně nadšená a akční. Když nepočítám to, že mu sebrala pešek a odskočila se s ním vykoupat do potoka...:-) Druhý den kousala na Mirka. Zkusil ji vzít na rukáv a držela jak přibitá. Neuvěřitelně všechny pobavila, když Mirek pustil rukáv (podotýkám, že každý pes s ním odběhne a hrdě ho drží a ukazuje, že vybojoval kořist), Bambule odběhla 3 metry, tam ho pustila a šla po Mirovi. Držel v ruce obušek, do kterého byla Bambi pevně zakousnutá a měla z toho velkou legraci. Já se tak smála, že jsem nebyla schopná si pro ni jít. Do konce pobytu byla středem pozornosti, protože z „medvědovitých“ tam byla jediná a takto kousavou atrakci ještě neviděli. Ve čtvrtek si bohužel o něco rozřízla nohu a hodně jí to bolelo, tak jsme s cvičením skončily. Byla tím tempem tak unavená, že to jedině přivítala.
Vycházky po okolí si určoval každý po svém. Někteří s nepříliš společenskými psy jezdili venčit za vesnici, já s kamarádkou, co má howavarda a kamarádem, co má rotwajlerku, jsme chodili za ubytovnu do lesa. Oblíbili jsme si trasu cca 5 km dlouhou, kterou jsme každý večer absolvovali. Jeden den nám byla doporučená trasa kolem vojenských bunkrů z druhé světové války v délce asi 10 km. Po celé cestě byly rybníky. Večer pesani spinkali jak mimina.
Snídaně byly formou švédských stolů. Myslím, že si nikdo nestěžoval. Pochválili jsme jim vaječné topinky a rovnou si je objednali na další den a nebyl problém. Obědy jsme si vybírali ze dvou jídel, vždy alespoň to jedno padlo do oka, porce byla obrovská a k tomu každý den moučník, salát, apod. Jeden den dokonce zmrzlina, to jsem neodolala... :)
Večery byly trávené převážně u ohně, kdy jsme se opravdu parádně bavili. Naši výcvikáři jsou nejen skvělými rádci v oblasti výcviku psa, ale i perfektními baviči, bez kterých si večery nedokážu představit (a to nemluvím určitě jen za sebe).
Abych to nějak shrnula - průměrná doba spánku za celý týden byl zhruba 3 hodiny, jídlo perfektní (i když po těch veselých nocích není moc chuť na jídlo), okolní příroda nádherná (samé lesy a louky), počasí až na ten první den nádherné (kolem 25 stupňů Celsia bez deště), ubytování dobré, parta lidí skvělá a nezapomenutelná. Prostě, nemůžeme se s Bambulí dočkat příštího roku a už teď mohu na 100% říci, že pojedeme. :-)
Pokud by měl někdo zájem se svými čtyřnohými kamarády začít cvičit, zde jsou kontakty na výcvikáře, které všem mohu jedině doporučit:
Miroslav Valentin (pro brněnské a okolní) Tel.: 604484462, www.vycvikpsu.net
Lukáš Kraus (pro pražské a okolní) Tel.: 775601580 , www.seahawk.cz